Radar v Brdech

Radar v Brdech byl projekt, který měl řadu zastánců a odpůrců. Společně s raketami v Polsku se měl stát součástí americké protiraketové základny v Evropě. První informace o tomto projektu pronikly na veřejnost v létě 2006, ačkoli předběžná jednání mezi Českem a USA probíhala již na počátku 21. století.

Důvod radaru v Česku

Důvodem k výstavbě radaru v Česku měla být ochrana bezpečnostních zájmů USA a evropských spojenců před společným nepřítelem a největší hrozbou té doby – Íránu a KLDR. Radar měl sice ochránit takřka polovinu světa před balistickými raketami, avšak problém nastal v tom, že radar neměl být pod správou NATO.

Vývoj jednání o radaru

Radar v Brdech se měl nacházet na kopci Břízkovec, proti čemuž ostře protestovali aktivisté hnutí Greenpeace. Formální jednání o radaru začala 19. ledna 2007 a podle premiéra Mirka Topolánka měl o radaru rozhodnout parlament, nikoli občané v referendu. Česká vláda svolila k oficiálnímu jednání a dne 3. dubna 2008 se dohodla s USA na summitu NATO v Bukurešti na výstavbě radaru v Brdech. V září 2009 USA oznámily, že od projektu upouští.

Názory politiků na radar

Většina poslanců z vládní koalice premiéra Topolánka referendum odmítla. Našli se ovšem výjimky, jako poslanec Ludvík Hovorka, Věra Jakoubková, Olga Zubová nebo Petr Pithart. K projektu radaru se pozitivně vyjádřil tehdejší ministr zahraničí Karel Schwarzenberg (SZ), naopak proti byl jeho straník Matěj Stropnický. Opoziční sociální demokracie v čele s Jiřím Paroubkem požadovala referendum.

Názory českých osobností na radar

Radar v Brdech vyvolával rozdílné nálady i u české veřejnosti. Referendum chtěli například Jan Kačer, Zdeněk Troška nebo Věra Chytilová. Vzniklo hnutí „Ne základnám“ v čele s lídry Janem Tamášem a Janem Májíčkem. Přes 50 % Čechů se obávalo hrozby útoku na radar v případě konfliktu s jinou zemí a s radarem nesouhlasilo.